Popis
Její květy hrají různými barvami a jejích účinků využívali již staří Inkové. Ačkoliv u nás už Lichořeřišnice větší téměř zdomácněla, své kořeny má až v daleké Jižní Americe. A je toho mnohem víc, co o téhle plazivé bylince určitě nevíte.
Od peruánských indiánů až na dvůr Rudolfa II.
Protože původním domovem rostlinky byly státy Jižní Ameriky, konkrétně Kolumbie, Ekvádor a Peru, prvními objeviteli účinků jsou peruánští Inkové. Ti využívali sílu Lichořeřišnice na léčbu infekcí a na podporu obranyschopnosti. Na konci 17. století se pak s Lichořeřišnicí seznamujeme i v Evropě a to zásluhou zámořských cest. Evropští lékaři ji předepisovali na záněty močových cest a velkou oblibu si získala i u lékaře Mathioliho, který v té době působil na dvoře císaře Rudolfa II.
Okrasná léčivka s různobarevnými květy
Pod latinským názvem znají Lichořeřišnici snad jen botanici, ale i přes to si ho tu zmíníme - Tropaeolum majus. Mnohem známější jsou však tyto lidové názvy řeřicha, řeřicha kapucínská nebo řeřicha otáčivá.
Lichořeřišnice spadá do čeledi lichořeřišnicovité a jako jediná z této čeledě je jednoletá. Lodyhy jsou plazivé a maximálně 5 metrů dlouhé. Řapíkaté listy jsou sytě zelené, téměř kulaté a voskovité. Květy mají nanejvýš 5 okvětních lístků a hrají hned několika barvami. Nejčastěji se setkáme se světle žlutou, oranžovou nebo červenou a to v období od května do října. Jakmile opylený květ opadne, vytvoří se třídílná tobolka, která obsahuje semena jež znovu snadno vyklíčí.
Dnes se s ní kromě Jižní Ameriky setkáme také v Severní i Střední Americe, Austrálii, Evropě a výjimečně v Africe a Austrálii.
Vysoký obsah vitamínu C, minerálů i glukosinolátů
Rostlina se může pyšnit vysokým obsahem vitamínu C, který posiluje obranyschopnost organismu. Glukosinoláty pomáhají rostlině uchránit se před škůdci. Dalšími látkami jsou flavonoidy, fenoly, karotenoidy a anthocyanidiny. Z minerálních látek můžeme jmenovat železo a fosfor.
