Kratom Indonésie Green - prášek z listů

Ještě na začátku 21. století téměř nikdo, kdo obýval evropský kontinent netušil, že Kratom vůbec existuje. Stačilo jen několik let a z Kratomu se stala nová vycházející hvězda pocházející z jihovýchodní Asie. Jeho užívání je natolik spjato s asijskou kulturou, že už místní ani nevědí, kdy to vlastně začalo.

Prostředek na léčbu závislosti i nenáviděná rostlina

Ještě před tím než jej v 19. století poprvé poznal i Evropan, byl Kratom užíván v tradiční asijské medicíně.  Thajští rolníci si zase pomocí Kratomu dobíjeli potřebnou energii na práci v úmorném horku. Začátkem 20. století, kdy se celá jihovýchodní Asie potýkala s užíváním opia, byl Kratom jediným možným východiskem ze závislosti. Potlačoval abstinenční příznaky a lidé tak byly schopni opět normálně fungovat.

Vše zatrhla v roce 1943 thajská vláda pro kterou byl obchod s opiem výnosným bussinesem. Nejen, že jim díky Kratomu klesaly zisky, ale opium navíc bylo zdaněno. To byly více než přesvědčivé důvody k tomu, aby se Kratom plošně zakázal a mělo dojít i k vykácení volně rostoucích stromů. Lidé z chudších vrstev totiž neměli na drahé opium, a tak si listy kratomu nasbírali v lese. Na konci 2. světové války bylo opium celosvětově zakázáno, ale ani to neobměkčilo thajské státníky. Teprve až v 70. letech minulého století se začal zákon povolovat a až v roce 2013 povolil úplně.

Vysoký strom s opadavými listy a nenápadnými květy

Jak už jsme naťukli na začátku, Kratom byl prvním Evropanem objeven až v 19. století. Tím botanikem byl Pieter Willem Korthals, jehož domovem bylo nížinaté Nizozemsko. Právě on pojmenoval strom jako Mitragyna speciosa. Toto označení se však příliš neuchytilo, a tak ho většina konzumentů zná jako Kratom.

V období dešťů jsou listy silné, kožovité a tuhé. Jejich velikost je běžně 20 centimetrů, ale některé odrůdy se pyšní s listy ještě většími. Na spodní straně jsou patrné žíly, které jsou různé barvy. Samotný strom dorůstá do výšky 15 až 30 metrů, má vzpřímený kmen a drobné žluté květy. Roste téměř v celé jihovýchodní Asii a dokonce i v Nové Guineji.

Rostlinka, kterou u nás nejspíš nevypěstujeme

Už to, že roste v tropickém pásu nám může napovědět, že vypěstovat si ho v našem podnebném pásu nebude zdaleka tak jednoduché. Jestliže si ho chcete vypěstovat, opatřete si na humus bohatou půdu, jež je také propustná. Ve skleníku musíte udržovat stabilní tropickou teplotu i vlhkost a v žádném případě nesmí přijít do styku s mrazem jinak hned uhyne. I přes to, že ji vytvoříte téměř domovské podmínky, není jisté, že zakoření a samotné listy nebudou tak účinné jako od asijských stromů.

Barvy, které ovlivňují složení i účinky

To, že účinnou částí stromu jsou listy už víme, ale ještě mnohem důležitější jsou žilky, kterými je protkána jejich spodní strana. Právě tyto žilky ovlivňují účinky i samotné složení. 

O tom co listy vlastně obsahují

Ačkoliv poprvé byly listy zkoumány již v roce 1917, nic zásadního výzkumy nepřinesly. Teprve až v druhé polovině 20. století bylo v listech identifikováno na 20 různých alkaloidů, z nichž ten nejúčinější pojmenovali mitragynin. Jak šel čas, přišel i nový výzkum, který vyvrátil tvrzení o tom, že mitragynin je nejúčinější. Ten ze všech nejsilnější se jmenuje 7-hydroxymitragynin a má především analgetické účinky. Dalšími alkloidy jsou speciogynin a paynathein, jež uvolňují hladké svalstvo.