Cejlonská skořice - mletá

HLAVNÍ ÚČINKY

• Normální trávení, podpora funkce žaludku, činnosti střev a chuti k jídlu
• Normální funkce dýchacího systému
• Osvěžení těla
• Normální hladina glukózy a cholesterolu v krvi, celková podpora kardiovaskulárního systému
• Antioxidant
• Normální funkce reprodukční a močové soustavy

DÁVKOVÁNÍ

• 2 čajové lžičky zalijeme vroucí vodou
• Teplota vody je 100°C
• Louhujeme 5 až 7 minut a poté scedíme
• Můžeme přidat lžičku medu pro zintenzivnění účinků
• Skořici můžeme kombinovat s černým čajem, zelenými čaji či zázvorem
• Skořici používáme také jako koření do sladkých pokrmů, perníčků, pečiva, horkých nápojů, svařeného vína, likérů, sirupů, tinktur apod.

Má sladkou chuť, krásně voní a během Vánoc je téměř v každé domácnosti. Skořice má však mnohem širší využití, ať už v naší kuchyni nebo lékárničce. Aniž bychom si to uvědomovali, má totiž blahodárné účinky na náš organismus. O tom věděli své již ve starověkém Řecku, Římě i daleké Číně. 

DAR PRO PANOVNÍKY I BOHY 

Se skořicí se lidstvo seznamuje již v roce 4 000 př. n l. v Číně. Ti její kůru používali nejen do svých pokrmů, ale především k léčebným účelům. Ve starověkém Egyptě byli okouzleni její omamnou vůní a ihned se do ní zamilovali, stejně tak jako v Řecku. Skořice byla drahá, k obyčejným smrtelníkům se běžně nedostala a císařové ji dávali darem svým přátelům a vzácným návštěvám nebo k uctění bohů. Dokonce i v Bibli můžeme najít o skořici několik řádků. Stále se však bavíme o skořici čínské, ta cejlonská se začíná dovážet až kolem 16. století se zámořskými plavbami. V témže století se také poprvé toto exotické koření dostává i do českých zemí. 

O cejlonskou skořici se vedlo mnoho bojů. První s nimi začínají v roce 1580 Portugalci, kteří chtějí pro svou zemi co nejvíce hnědé kůry a utlačují, nutí a tyranizují místní obyvatele, aby pro ně vypěstovali a zpracovali co nejvíce skořice. V roce 1632 se na Cejlonu (dnešní Srí Lanka) začínají prosazovat Nizozemci, kteří na pěstování skořice chtějí zbohatnout a po mnoha bojích Portugalci ustupují a Nizozemci postupně rozšiřují pěstování i do Indonésie. 

DRUHY SKOŘICE ANEB NENÍ SKOŘICE JAKO SKOŘICE

V podstatě známe dva základní druhy skořice - skořice cejlonská a skořice čínská. Té, která se pěstuje na ostrovním státě v jihovýchodní Asii přezdíváme "pravá". Má totiž oproti té "nepravé" nasládlejší a jemnější chuť, odlišný způsob zpracování a především obsahuje jen minimální množství kumarinu. Cejlonská skořice má světle hnědou barvu a na dotyk je křehká. Čínská skořice, která se kromě Číny pěstuje také v Indonésii, Indii a Barmě, má tmavě hnědou barvu a svitky jsou hrubé, téměř neporušené a vypadají jako právě vystřižené z katalogu. Mají výrazně nižší cenu, ale za to mnohem vyšší obsah škodlivého kumarinu. Chuť je ostrá, výrazná a silně aromatická.

Rozdíl je také ve zpracování. Stromy, ze kterých se Cejlonská skořice získává se vždy v jarních a podzimních měsících zastřihávají. Poté se odstraní větve i lístky a kůra se uvolní přitlačením tvrdého dřeva po celém obvodu větví. Kůra se lehce nařízne a snadno se sloupne. Následně se napne na tyč a většinou ručně se škrábe. Posledním krokem je sušení, kdy se svine do "trubičky". U čínské skořice se používá celá kůra u té cejlonské se vrchní kůra seškrábe a používá se pouze ta vnitřní.

JAK SKOŘICE VYPADÁ

Skořici získáváme ze stále zeleného stromu pojmenovaného Skořicovník cejlonský (Cinnamomum zeylanicum). Vyrůstá, jak nám už jeho druhové jméno napovídá, v bývalém Cejlonu - dnes Srí Lance. Je to mohutný tropický strom, jehož výška může být ve volné přírodě až 15 metrů, ale kvůli častému zastřihávání nepřekročí tamním farmářům výšku 2,5 metru. Skořicovník má celkem mohutné větve na kterých vyrůstají zelené, kožovité listy. Květy mají šest okvětních lístků a světlou barvu. Nejčastěji se zabarvují do bílé nebo žluté barvy. Plodem je hnědočervená bobule. Skořicovník ke svému růstu potřebuje písečnou půdu, stín, dostatek dešťových srážek a vysoké teploty.

NENÍ TO JEN KOŘENÍ

Skořice není jen výborné koření, které se hodí do řady pokrmů. Můžeme ji popíjet při mnoha obtížích či jako prevenci. Nejlepším způsobem je ve formě čaje, kdy dvě čajové lžičky zalijeme 250 ml vroucí vody, necháme 5 až 7 minut odpočívat a poté scedíme. Denně doporučujeme po dobu jednoho měsíce pravidelně vypít 1 až 2 šálky. Poté si dopřejeme minimálně dvoutýdenní přestávku. Těhotné a kojící ženy by měly skořici využívat jen jako příležitostné koření. Skořice skvěle funguje především s medem, tuto kombinaci tak vřele doporučujeme.

Kromě vnitřního použití, můžeme skořici využít i jako mast. Pro její výrobu smícháme v poměru 50:50 skořici a med dokud nevznikne hustá pasta. Tu pak natíráme na postižené místo.

Skořici neužíváme v horečnatých stavech, protože by mohlo dojít k přehřátí organismu.