Popis
Znáte Graviolu? Že jste s ní ještě nestihli seznámit? Tak máte nejvyšší čas! Právě tenhle nízký, hustě větvený keřík je příslibem medicíny a nyní okupuje vědecké laboratoře, které se snaží dokázat její pozitivní působení. Ať už jste o Graviole slyšeli cokoliv, v Latinské Americe je součástí tradiční medicíny již tisíce let. A to už něco znamená.
Graviola na cukrovku, astma i na bylinné koupele
Graviola je na americkém kontinentu užívaná dlouhá staletí na celou řadu chorob. V Peru ji používali lidé trpící cukrovkou a jako mírné sedativum při zánětu sliznicových membrán. V Karibiku zase na astma, chřipku nebo na snížení bolestí při obtížném porodu. A v Amazonii si nadrcené listy přidávali do bylinných koupelí. Teplá voda se s bylinou dostala přes kůži až do krevního systému. Zajímavostí je také to, že Graviola je prospěšná úplně celá, můžeme konzumovat listy, plody, kořen i kůru.
Americká perla s plody ve tvaru koule
Graviola si během staletí, kdy byla využívána několika americkými kulturami, vysloužila několik přízvisek. Abychom se v tom začali trochu orientovat, tak si je společně představíme. Latinský název rostliny je Annona muricata, od toho je odvozeno lidové označení Anona. V českých bylinkářích bychom ji našli pod názvem Anona ostnitá či Láhevník ostnitý. Dalším lidovým označením je Guanabana, tak jsou ve Střední Americe označovány její plody, poté Brazilská papaya a posledním nejpoužívanějším je Graviola.
Z botanického hlediska se jedná o neopadavý, nízký strom s hustými větvemi. Jeho výška se pohybuje mezi 3 až 8 metry. Charakteristickým znakem jsou lesklé, velké a tmavě zelené listy. Plodem je až 30 cm velká podlouhlá koule, která má na povrchu měkké ostny. Přestože původně rostla jen za “velkou louží”, postupně se začala vysazovat i mimo své teritorium a dnes ji nalezneme i v Africe, Asii a Oceánii.
Látky, které Graviola obsahuje
A teď je na řadě představit si látky, které nám tak moc pomáhají. Během tolika let trvajících výkumů bylo z rostliny izolováno na 35 annonacenových sloučenin a dalších biologicky aktivních látek. Mezi ty nejdůležitější patří annocatalin, solamin a muricatin. Ačkoliv nám tyto názvy mnoho neříkají, můžeme si být jistí, že našemu tělu jsou nanejvýš prospěšné.
